Kapitola I.

Norge, min kjærlighet
aneb Cesta za půlnočním sluncem

V těchto kapitolách naleznete fotografie a úryvky z palubního deníku, který nás provází na každé naší cestě. Záměrně pouze poodhaluji a mnohé zůstává skryto. Pokud se Vám poodhalené líbí a rádi byste se dozvěděli víc, pořiďte si Náš evropský deník v tištěné podobě. V prodeji jsou již dva díly. Jeho součástí je popis celé cesty s mnoha fotografiemi, radami, konkrétními tipy a parádní výklopnou ilustrovanou mapou. Doufám, že bude nejen inspirací, ale i praktickým rádcem při netradičním poznávání Evropy.

Cesta do Norska byla první... neplánovaná, nespoutaná, neopakovatelná...

Cesta do Norska byla první... neplánovaná, nespoutaná, neopakovatelná... Psal se rok 2014 a západní pobřeží Skandinávie zažívalo snad nejteplejší červenec ve svých dějinách. Bez velkých teoretických příprav jsme trošku uzpůsobili interiér naší rodinné dodávky. Marušce, nejmladší z nás, byly 4 roky. Tenkrát jsme si ještě palubní deník nevedli a zpětně jej rekonstruujeme. Zde proto, na rozdíl od ostatních kapitol, naleznete jen pár poznámek.

A tak jsme cestou na sever dobyli Oslo a všechna jeho věhlasná muzea.

(…) Začalo to rychle a neplánovaně. Na začátku prázdnin jsme koupili mapu a vyrazili na sever. Naším cílem bylo dojet tam, kde slunce nezapadá. Za polární kruh, do země půlnočního slunce. Cesta na sever byla dlouhá a my se čas od času potřebovali někde zastavit. A tak jsme například cestou na sever dobyli Oslo a všechna jeho věhlasná muzea. (...)

(…) A protože jsem v té době několik zim trávil v Norsku fotografováním závodů psích spřežení, tak jsme cestou navštěvovali mé známé mushery a jejich letní sídla. V jižní části Norska jsme několikrát nocovali na farmách s desítkami tažných psů. (...)

V řídce osídleném Norsku jsme často byli na cestě sami, nebo skoro sami.

(…) Z Trondheimu do Bodø jsme jeli skoro 1000 kilometrů po silnici č. 17, takzvané „Coastal Highway“. Objížděli jsme, nebo mosty a trajekty překonávali, desítky fjordů, které se zařezávaly hluboko do norské pevniny. Mnohokrát jsme se přeplavili na ostrov, abychom jej po několika hodinách zase opustili. Desítky trajektů, tunelů a mostů a tisíce zatáček, a za každou další dechberoucí severská scenérie. (...)

Smutný muž hledící do fjordu v městečku Mo i Rana fotografován chvíli po půlnoci. Tma nás dočista opustila.

(…) A překročili jsme polární kruh a den se prodlužoval, až nás noc úplně opustila. A my se museli řídit hodinami, abychom věděli, kdy máme hledat nocležiště a dát unaveným tělům odpočinout. (...)

(…) Obden jsme se koupali, v moři chytali makrely a v potocích pstruhy. Děti se potápěly pro kraby a mušle. Nikdy předtím a nikdy potom jsme nezažili tak ryzí cestovatelské štěstí bez jediné šmouhy na slunci. (...)

Mimo jiné je Norsko zemí pádící vody.

(…) Norská odysea byla inspirací pro všechny další cesty. Byla první kapitolou a důvodem vzniku celého Evropského deníku.

Díky Norsko!